Zdraví

 
Po přivezení nového ježka domů je doporučena měsíční karanténa.
 
Tento druh ježka přes zimu nehibernuje. Zimní spánek by pro něj byl s největší pravděpodobností smrtelný.
 
I tento druh ježka je aktivní zejména v noci, přes den spí a nesmí být rušen. Jeho aktivita začíná ve večerních hodinách a je značně individuální. Někteří ježci se budí v době, kdy slyší cinkání misek s potravou (zvyknou si na pravidelný čas), někteří vyčkají a ze svých úkrytů vychází až kolem desáté – jedenácté hodiny, kdy se aktivita v domě zklidní. Někteří proběhají celou noc, někteří jen volně popochází.
 
V případě nebezpečí se ježek choulí do klubíčka, vrčí a nadskakuje. Nebývá agresivní, nekouše. Pokud ano, stane se to spíše omylem, např. při krmení z ruky nebo při slinění se.
 
Samečka od samičky poznáme u ježků snadno. Sameček má na bříšku něco jako pupík, což je ve skutečnosti pohlaví. Samička má pohlavní orgán umístěn hned vedle řitního otvoru, u ocásku.
 
Zcela normálním chováním je slintání na bodliny. Pro toho, kdo toto ještě neviděl, může způsobit tato činnost značný úlek, zda se s ježkem něco vážného neděje. Ježek se při něm celý zkroutí do neskutečné pozice a začne si tzv. „házet slinu na záda“. Je to jeho přirozené chování, při němž se seznamuje s novými pachy.
 
Přibližně ve 4, 6, 9 a 12-ti týdnech věku dochází ke změně chování ježka k horšímu. Změna chování je způsobena výměnou bodlin, jež je doprovázena intenzivnějším škrabáním a padáním bodlin. Výměna trvá několik dnů až týdnů. I v tuto dobu je nutné brát ježka opatrně do rukou, aby si neodvykl kontaktu. Myslete však na to, že má podrážděnou kůži od nově se prořezávajících bodlin.
 
Váha ježků je značně individuální a nelze ji jednoznačně specifikovat. Velmi hrubě se pohybuje od 250 do 650 g. Jsou tři linie velikosti ježků: 1. Mini linie (váha do 300 g, problémy s odchovem), 2. Medium linie (váha 350 – 500 g, většina chovaných ježků) a 3. Jumbo linie (váha od 500 g, nezaměňovat s obezitou)
 
V případě závažnější či akutní zdravotní komplikace se doporučuje okamžitá návštěva veterináře. Pří lehčím problému je možno kontaktovat zkušeného chovatele a požádat jej o radu.
 
Ježkovi rostou poměrně rychle drápky na nohou (obzvláště na zadních), a proto je třeba jejich zkracování.  K zastřihávání se doporučuje použití kleštiček pro morčata. Pokud ježka střihneme, ránu dezinfikujeme. Pro jednoho může být zastřihávání drápků dosti náročné, proto je lépe provádět stříhání ve dvou s rozespalým ježkem (jeden ježka drží, druhý stříhá), v krajním případě zajít k veterináři.
 
Nejčastějšími zdravotními problémy jsou: ztráta ostnů (nezaměňovat s výměnou bodlin), šupinatá kůže (může být způsobena suchou kůží, nebo napadením roztoči – léčba u veterináře), potrhané uši, výtok z uší (často od roztočů nebo plísňových infekcí – léčba u veterináře), přehřátí (snížení teploty), snaha o hibernaci (okamžité zahřátí ježka), stres (možný průjem a zvracení), strupovitost (zanícení chlupových folikulů u mláďat – vhodnější léčba s veterinářem), začervení (rozbor trusu u veterináře a popř. následná léčba), obezita (změna jídelníčku, více pohybu), mechanické poranění končetin (v boxu, na nevhodných pomůckách, ale i při volném pobíhání), výtok z očí či nosu, zelená stolice, strnulá chůze (artritida, nedostatek vápníku, velmi vzácně WHS)…
 
Koupání ježka se nedoporučuje. Ve výjimečných případech (při velkém znečištění) je možné použít k očištění ježka vlažnou vodu a kartáček. Nezbytné je však následné řádné osušení ježka, aby neprochladl.  Oblíbené internetové obrázky, na kterých ježek plave v plné vaně vody (mezi gumovými hračkami, často i s pěnou), jsou ukázkou týrání zvířat.